vkcs 

8 alb 279 zobrazení
reklama
20 fotek, květen až listopad, 16 zobrazení, přidat komentář
Pocházím z Krkonoš. Tam jsou hory vysoké a studené, porostlé smrkem, tu a tam klečí. Proto pro mne bylo milým zpestřením projít 20 kopců Českého středohoří, které jsou jiné. Vlastně: každý ten kopec je jiný a něčím zvláštní. Některé se tyčí nad hlubokým korytem Labe, které mi připomíná právě Krkonoše. A všechny ty erby, které se nachází u jeho pramene. To je jeho počátek, zatímco tady si majestátně teče směrem k Německu a jednotlivé kopce nad ním jakoby salutují …
Jiné kopce dávají rozhled do hvozdů hraničních – chceme-li bývalých Sudet. Občas se mi podařilo, vedle šlapání směrem nahoru, kochat se zbytky historie, které na úpatí jednotlivých kopců zanechali naši předkové (i ti Němci byli našimi předky) a že o zajímavosti nebyla nouze! Příště by možná stálo zato udělat místo vrcholů, zapomenuté vesnice, nebo rozbořené kostely. Jejich také hodně.
A v neposlední řadě to byly kopce, které byly plně lidí se sportovním vyžitím. Ať už se jednalo o rivala, či cyklisty – každý si našel své místo.
Zkrátka, rozmanitý výběr za který děkuji. A pokud příští rok nebudete vědět kudy kam, zkuste to také na www.vkcs.cz
Jan Vondrouš
P.S. jen jsem měl pocit, že jsem sledován ovcí …
20 fotek, 20.11.2018, 14 zobrazení, přidat komentář
Dobrý den,
jsem ovčí generál a celý rok jsem se toulal po vrcholcích Českého středohoří. Hory nebyly náročné až na Solanskou horu a Hradišťanskou louku, kde trochu sprchlo. Celé léto ale bylo moc velké vedro a tak uschlo spousta kytek a trávy. Kéž by bylo příští rok trochu lepší počasí a víc vody, protože v zimě ji moc nenaprší asi. Hlavně to nebudu moc kontrolovat, protože budu uklizený. Snad nejhezčí výlety byly ale ty podzimní směrem na Triangl a Kohout a tak, protože tam se již dalo i posbírat pár ořechů. Našla se i jedna houba.
Co musím ocenit je Milešovka, která je dobře zabezpečena i logisticky a pro vojsko se tam dá najít něco k jídlu a pití. Navíc se to tam špatně dostává, takže za ovčí vojsko dávám palec nahoru.
Nejhezčí je, že si každý našel své: kdo má rád vodu, mohl se rozhlédnout po krajině s Labem buď z Velkého Chlumu, Sokolího vrchu, nebo Skalky. I Lovoš je mooc pěkný, ale v té době tam byli nějací cizí vojáci a psi, tak tam to bylo nebezpečné.
Na Košťálově bylo moc krásné to, že už zase kolem něj jezdí motoráček a byla to dokonce M 262! To bylo taky moc pěkné.
Tak to je asi vše a posílám fotografie.
Ovčí generál.
20 fotek, letos v listopadu, 20 zobrazení, přidat komentář
Ano, v první řadě je ostuda, že jsem nezačal sbírat vrcholy dříve, ale to jsem celý já... vše na poslední chvíli. Vyhecoval jsem se totiž s hlavním organizátorem této koruny, a začal sbírat první vrcholy až 2.11. Celou VKČS jsem když jsem jednotlivé vrcholy tipoval, jsem od začátku plánoval na 3 vyjížďky, a tak jsem to chtěl dodržet. První jízda byla plánovaná s dojezdem vlakem do Břvan a následně v trase Raná → Číčov → Hradišťany → Solanská hora → Košťálov → Lovoš → Milešovka. No to se trochu nepovedlo... Kvůli několika nešťastným okolnostem se mi nepovedlo se vlakem dopravit do Břvan a tak jsem ten den dal druhou jízdu a to z Teplic → Javorský vrch → Blansko → Vysoký ostrý → Varhošť → Hradiště. To se povedlo celkem hladce a dorazil jsem se skóre 85 km a 1750 m výškových. Jako druhou jízdu jsem podnikl tu vlastně první obráceně , ale řekl jsem si že Milešovka jako královna středohoří si zaslouží zvláštní výlet, a tak jsem ji vynechal a jel rovnou na Skalky a končil na Rané a v Břvanech To bylo 93 km a celkem 2000 výškových metrů. Následovala třetí jízda. Vlakem do Děčína a pak už jen postupně Vysoký Chlum → Náčkovice → Strážný Vrch → Kohout → Česká Skála → Triangl → Sokolí vrch a hurá do Děčína zpět na vlak. Celkově 100 km a 2162 m výškových. A jako třešničku jsem si užil pěší výlet na Milešovku v poslední den konání VKČS a to bylo 11 km a 445 m převýšení. Tak i tak se to dá zdolat, a věřím že i příští rok se můžeme těšit na další zájemce o VKČS!
20 fotek, 17.11.2018, 25 zobrazení, přidat komentář
O tom, že se pustím do premiérového ročníku vrchařské koruny Českého středohoří, jsem měl od začátku jasno. Jako malý jsem trávíval své prázdniny nedaleko Peruce a Stradonic, a kopečky jako Hazmburk, Raná či Milešovka mi byly velice blízké.
Nicméně k první vyjížďce jsem se dostal až ve druhé polovině letošního srpna.

Vyjížďka č.1, 19.8.2018
První vrcholy jsem zdolal vlastně tak jakoby „náhodou“. Jejich dosažení bylo jakýmsi vedlejším produktem plánovaného cyklovýletu z Prahy do Loun. Začátek trasy byl pro mě rutinní, stezku z Prahy podél Vltavy přes Klecany, Řež, Kralupy, Nelahozeves, a po silnici pak dále přes Ouholice a Straškov téměř pod Říp jsem jel už tolikrát.. Rovina a nuda.. Dále jsem pokračoval po silnici přes Mšené lázně do Stradonic, a pak už směr Louny. V tomto městě jsem jednak navštívil pivovar Lounský žejdlík, samozřejmě místní náměstí, ochutnal jsem pramen Luna, ale především jsem zavítal k obřímu modelu jízdního kola u pivovaru Zichovec. No a co dál? Zde, po více než 100km jízdy začala vrchařská pasáž. Nejprve mě čekal výšlap na rozhlednu Červený vrch. Nízký a krátký, ale pekelně strmý úvod. Ale nic to nebylo oproti dalšímu kopci, Oblíku. Bylo něco po 14h, parné srpnové odpoledne, a já se začal sápat po klikaté cestičce na tento 509m vysoký vrchol. Dal mi pořádně zabrat, ale výhled byl dokonalý. Mimo jiné jsem pohlížel na nedalekou Ranou, následující cíl. A dostat se nahoru mi vzalo opět plno sil, ale odměnou byl opět překrásný výhled. První vrchol VKČS byl v kapse. Původně jsem měl v plánu zdolat i na Milou, ale to jsem vzdal, začínal jsem mít pořádnou krizi, ozývaly se nohy, které nebezpečně tuhly. V parném odpoledni mě spasila hospoda v Bělušicích, kde do mě prakticky na ex zahučel litr ledové Kofoly a nalil mi potřebnou energii do žil. Na Číčov jsem se tak dostal poměrně bez problémů, jen jsem nevěděl, s čím se vlastně vyfotit, vrcholová cedule žádná. Ale výhled opět pěkný. Druhý vrchol zdolán, a já si řekl že pro tento den toho bylo až až a začal jsem myslet na „navrátila“. Ale rozhodně jsem to neměl ještě kousek. Čekala mě cesta přes Lovosice a do Litoměřic, kde jsem si v místním minipivovaru Labuť chvíli odpočinul u výborného pivečka. A pak ještě asi 20km do Roudnice, kde jsem už sedl na vlak do Prahy. Byl to dlouhý den, na tachometru mi svítilo 180km…
Vzdálenost: 180km, převýšení: 2 291m, povinné vrcholy: 2 (Raná, Číčov), bonusové vrcholy: Červený vrch, Oblík

Následně jsem VKČS na delší dobu přerušil a věnoval se jiným cyklo výletům, v září jsem pak na 10 dní vyrazil do Jeseníků, kde jsem si vyjezdil i zdejší vrchařskou korunu. K té Středohořské jsem se vrátil po dlouhé odmlce až v poslední zářiový den..

Vyjížďka č.2, 30.9.2018
Září se v poslední den rozloučilo takřka letním počasím, takže jsem měl o to víc chuti konečně zas zdolat pár kopečků ve Středohoří. Pocitově tento den shledávám jako nejtěžší vyjížďku v rámci VKČS. Ráno jsem si dokonce přivstal na vlak natolik, že jsem už byl v 8h v Lovosicích a mohl jsem vyrážet. A úvod to byl hodně ostrý, od Labe se vyšvihnout na vrchol Lovoše. Trvalo mi to asi hodinu, většinu cesty na vrchol jsem kolo vedl. Ale výhled byl dokonalý, Lovoš je podle mě kopec s jedním z nejhezčích výhledů u nás. Mám ho i radši než ten z vyšší Milešovky. Bylo 9 ráno, sluníčko svítilo, a dole se v mlžném oparu probouzely Lovosice i polabská „placka“. Následně mě čekal stejně tak prudký sjezd, a v ranním lese jsem skoro zalitoval, že nemám dlouhé rukavice, celkem by se snesly. Kopcovitou krajinou mě čekal výšlap na zříceninu hradu Košťálov, opět s krásnými výhledy na okolní krajinu. A pak nadešel strašák, Solanská hora, jelikož na ní nevede žádná značená cesta a já se bál pátrání, abych hledáním vrcholu neztratil moc času. Ale nakonec s pomocí map v telefonu vše klaplo. Na vrcholu jsem si chvíli odpočinul a nad svačinou jsem se rozhlížel po okolí. A dalším cílem byla Hradišťanská louka. Cesta na ní se mi nijak zvláště nelíbila, ale samotné místo bylo jak z pohádky, téměř horská loučka s břízou uprostřed, a nikde nikdo, parádní relax. Čekal mě sjezd do Štěpánova, a v nadcházejících kopcích se začaly ozývat nohy, kterým se už nechtělo pokračovat. Nicméně dojel jsem do Milešova, a čekala mě královna Milešovka. Vyjel jsem kam se dalo, ale přiznám se, že většinu cesty jsem po červené značce kolo vedl. Na cestě i vrcholu byl provoz, plno lidu, někteří na mě nechápavě hleděli co tam dělám s kolem. Hlavně pak na vrcholu, někteří se mě ptali, jestli jsem to nahoru vyjel, případně jestli se chystám sjíždět dolů. V obou případech byla odpověď ne. Na vrcholu jsem pohlížel na nedaleký Lovoš, kterým jsem začínal ráno. Než jsem seběhl dolů z Milešovky, bylo 16h. Tudíž 8 hodin od ranního startu, a já měl najeto asi jen 45km. No ale jakých! Teď mě čekala svižnější silniční část, z Velemína přes Lovosice, Terezín, Roudnici nad Labem a do Kralup nad Vltavou. To abych alespoň něco najel. Tady jsem už ale sedl na vlak směr Praha.
Vzdálenost: 107km, převýšení: 2 485m, povinné vrcholy: 5 (Lovoš, Košťálov, Solanská hora, Hradišťanská louka, Milešovka)

A opět následovala několikatýdenní odmlka. Závěr října se blížil, a já si říkal, že to takhle téměř v polovině přece nevzdám. Klíčový byl víkend 20.-21.10.2018…

Vyjížďka č.3, 20.10.2018
Stejně jako u druhé vyjížďky, jsem i tento den nasedl na ranní vlak z Prahy a v 8h jsem už začal šlapat v Lovosicích do pedálů. Úvod byl zahřívací, po rovině podél Labe, asi 14km do Dolních Zálezlů. Ale zde se začalo hned dost prudce stoupat směr Moravany. Zahřívacím prvním bodem byla vyhlídka Skalky, moc pěkné místo, s výhledem na zákrutu řeky Labe. V údolí se akorát rozpouštěla ranní mlha. Pokračoval jsem přes Stebno a Milbohov, a dojel jsem až na Větruši nad Ústím nad Labem. Tady jsem byl poprvé, konečně, vždycky na ní jen koukám od řeky. Sjel jsem dolů do Ústí, a opět se kousek přiblížil po rovině po silnici, tentokrát do Neštěmic. Odtud mě čekalo další stoupání od řeky přes Ryjice na zříceninu hradu Blansko. Následující pasáž byla hodně nahoru a dolu, a vzala mi plno sil, takže na dalším vrcholu, Javorském vrchu, jsem usedl na lavičku, a snědl jsem svůj svačino oběd. Hezky už bylo vidět do Děčína, zdál se tak blízko, ovšem mě ještě na cestě čekalo několik kopcovitých překážek. Nejprve jsem sjel dolů do Jílového, a odtud mě čekal výšlap na Děčínský Sněžník. Ten jsem si opět zařadil jako bonus, ale podívat se sem jsem plánoval už tak dlouho, že jsem dnes prostě musel. A stálo to za to! Dole pod kopcem krásně žloutly listnaté lesy, letošní podzim je vážně dokonalý! Parádní byla také občerstvovna pod rozhlednou, vůbec jsem nepočítal, že by mohlo mít něco koncem října otevřeno. Chvíli jsem si sedl do tepla na dvě velké Kofoly a koukal do mapy co dál. Ze Sněžníku mě čekal snad 15km sjezd na Děčínské nábřeží, při němž jsem ztratil přes 550 výškových metrů. Ale brzo mě čekalo další stoupání, nejprve na rozhlednu Velký Chlum, na kterou teda vedla z Děčína po červené hodně mizerná cesta, a pak už po silnici přes Březiny a Dobrnou k rozhledně Sokolí vrch, která už ale měla zavřeno. Bylo krátce po 17h. Sjel jsem tedy do Děčína a vyběhl jsem ještě alespoň na Kvádrberk, a vychutnal si tu nádherný západ slunce. Za tmy jsem pak už jen dojel na vlakové nádraží a zamířil do Prahy.
Vzdálenost: 94km, převýšení: 2 661m, povinné vrcholy: 5 (Skalky, Blansko, Javorský vrch, Velký Chlum, Sokolí vrch), bonusové vrcholy: Děčínský Sněžník, Kvádrberk

Vyjížďka č.4, 21.10.2018
Hned druhý den ráno jsem se vlakem vydal pokračovat tam, kde jsem v sobotu skončil – tedy do Děčína. Dnes mě čekaly ty nejvzdálenější body od domova, především vyhlídka Češka. Ale od začátku. Ráno byla v Děčíně pěkná mlha, a pěkně dlouho jí trvalo, než se přes den rozplynula. Zamířil jsem nejprve do Benešova nad Ploučnicí, a odtud na Markvartice. Cesta na vrchol rozhledny Triangl byla trochu hledání, především v závěrečné části. Z vrcholu jsem si cestu zkrátil polem, a dokonce i přes kravský výběh, abych se dostal do Kerhartic. Odtud už jsem pokračoval po silnici, zato pořádně do kopce do Kamenického Šenova a na vyhlídku Češka. Zde jsem byl už letos v dubnu, byla totiž i jedním z vrcholů vrchařské koruny severu. Dnes jsem se tu příliš nezdržel a po vyfocení se jsem sjel zpět k Panské skále, kde jsem usedl na lavičku a dal si jídlo. Pak jsem pokračoval do Žandova, chvíli nahoru, chvíli dolu, ale pak už jen nahoru na rozhlednu Strážný vrch. Bohužel byla zrovna nepřístupná kvůli opravě. Po modré značce jsem přes Valkeřice vyšlápl na nedalekou rozhlednu Kohout, ta sice přístupná byla, ale zas je už poměrně obklopená vzrostlými stromy a není toho z ní moc vidět. Po silnici jsem pak pokračoval směrem na Verneřice a udělal jsem si dobrovolnou zajížďku k vysílači Buková hora, kde jsem se i porozhlédl z Humboldtovy vyhlídky. Nelitoval jsem. Po návratu do Verneřic mě čekal dnešní pátý vrchol, rozhledna Náčkovice, kde jsem dal rychlou odpolední sváču cca v 17h. A pak přišlo peklo, takový profil jsem absolutně nepředvídal. Úsek od rozhledny přes Homole u Panny, Proboštov, Horní Zálezly a Malečov, stále nahoru a dolu, ale takový krpály! Začínala být tma i zima, a nohy už toho měly hodně dost. Tahle pasáž mi vážně utkvěla v hlavě, krize. Z Malečova jsem se po zelené vydal na Vysoký Ostrý, ale fotil jsem se tu před 19h, za totální tmy, dole byly vidět jen světýlka rozsvíceného města Ústí nad Labem. Mrzelo mě to, musí to být určitě krásný výhled odtud, ale tak někdy příště. Čekal mě už jen strmý sešup za tmy do Ústí na nádraží, a vlakem šup do Prahy. Dle počtu vrcholů a převýšení nejnáročnější etapa.
Vzdálenost: 117km, převýšení: 2 872m, povinné vrcholy: 6 (Triangl, Češka, Strážný vrch, Kohout, Náčkovice, Vysoký Ostrý), bonusové vrcholy: Buková hora/Humboldtova vyhlídka

Vyjížďka č.5, 31.10.2018
Zbývaly mi poslední dva vrcholy koruny, Hradiště a Varhošť, oba poblíž Litoměřic, takže bylo fajn, že už mě nečekalo žádné velké přemisťování. Využil jsem nenadálého krásného počasí, vzal si den volna v práci, a rozhodl se korunu dorazit v poslední říjnový den. Vlakem jsem dojel z Prahy do Roudnice nad Labem, a odtud jsem krátce před 10h vyjížděl. Úvodních necelých 20km bylo na pohodu a kopírovalo po rovince tok Labe, ostatně tuhle část Labské stezky do Litoměřic znám moc dobře. Z Litoměřic mě ale čekal poměrně ostrý výšlap přes Mentaurov na vrchol Hradiště. Od tohoto vrcholku jsem moc nečekal, o to víc mě příjemně překvapil, protože výhled byl nádherný. Na Říp, Radobýl, Hazmburk, ale i Lovoš, Milešovku, a další kopečky. Bylo vtipné říkat si na tomhle jsem byl, na tom taky, … Po žluté jsem seběhl do obce Hlinná, a to už jsem mířil na poslední vrchol co mi zbýval, na Varhošť. Jen cesta na sedlo byla náročná, a pak ještě po žluté značce k rozhledně. Dnes mi to do kopce moc nejelo, nohy ztuhlé jak z kamene. Ale výhled z rozhledny byl parádní, překvapilo mě, že bylo vidět už i na Ústí nad Labem. Hotovo, pomyslel jsem si, 20 vrcholů zdoláno! Můj den ale ještě nekončil, bylo krásně, a tak jsem pokračoval ještě dál přes Kamýk na Kalvárii a vyhlídku Tři kříže, tam mě to teda také uchvátilo. A pak přes Žernoseky a Michalovice, a vyšlápl jsem si ještě na Radobýl, ten už znám z loňského září, takže jsem věděl na co se těšit. Z Radobýlu jsem sjel opět do Litoměřic, a díky posunu času mi zbývala už asi jen hodina a půl světla. Po stezce 2A jsem pokračoval přes Terezín do Roudnice, a odtud už za tmy po silnici přes Rovné, Ctiněves, Mlčechvosty, Ouholice, a Nelahozeves do Kralup na vlak do Prahy, tak jako při návratu u vyjížďky č.2.
Vzdálenost: 100km, převýšení: 1 654m, povinné vrcholy: 2 (Hradiště, Varhošť), bonusové vrcholy: Kalvárie/Tři kříže, Radobýl

Shrnuto, celkově jsem najel 598km a nastoupal téměř 12 000 výškových metrů. Tahle koruna hodně bolela, a můžu směle říct, že je obtížnostně srovnatelná s těmi horskými (které jsem letos absolvoval v Beskydech, Jeseníkách, nebo Jizerkách+Krkonoších). Kopce jsou ve Středohoří sice nevysoké, ale strmé, a vzhledem k okolní rovinaté krajině člověka hodně potrápí. Na druhé straně na prakticky každém z nich zůstanete okouzleni, jakým vás odmění výhledem.
V rámci letošního ročníku jsem poznal plno krásných nových míst, o kterých jsem dosud vůbec nevěděl, nebo na které jsem se chystal, a tohle mě alespoň rozhoupalo podívat se na ně. Kromě Lovoše, Milešovky a Češky jsem byl na zbývajících 17 vrcholech úplně poprvé. Byl to parádní souboj s kopcovitou přírodou a moc jsem si ho užil, ke všemu mě ve všech vyjížďkách provázelo krásné počasí. Jsem zvědavý, jaké vrcholy budou zařazeny v příštím ročníku, a moc se těším!
Přeji hodně zdaru,
s přátelským pozdravem

Petr Holička, Praha, 33let
20 fotek, 21.10.2018, 23 zobrazení, přidat komentář
Vrchařskou korunu jsme prvně začali zdolávat v polovině roku 2017. Byla to koruna Krušných hor. Úspěšně jsme ji dokončili a další následovala hned na začátku roku 2018. Opět s úspěchem. Aby byla změna,pustili jsme se do Koruny Českého Středohoří. Spoustu vrcholů jako Milešovka,Lovoš ,Raná,Blansko,Sokolí vrch,Varhošť a Náčkovice jsme navštívili již dříve několikrát,takže pro nás známá místa,kam se rádi vracíme. Rádi cestujeme a kopce nás prostě lákají a baví. Výhledy z nich jsou úchvatné a námaha zdolat vybraný vrch stojí za to. Tedy jsou výjimky-Např.rozhledna Kohout. Ta se trochu nepovedla. Výstup nás stál hodně úsilí ,jelikož jsme se k ní vypravili po dešti a výhled? Zklamání. Také jsem rezolutně odmítla u ní fotku.A řekla jsem ,že Kohouta už nikdy více. Jooo, jenže se objevila mezi v rcholy VKCS,tak jsem se musela k ní vypravit znovu.. Nikdy neříkejte "nikdy".
Triangl mě mile překvapil a musím říci,že se mi ani odtamtud nechtělo. A to bych mohla popisovat další a další vrcholy. Podle mě má každý vrch své kouzlo a výhled z něj je pokaždý jiný.
Další koruna na seznamu je Koruna Severu..Z té už máme polovinu vrcholů za sebou. A další budou následovat.
Přeji všem spoustu energie a zážitků při zdolávání vrcholů . Ať se daří . Děkujem,že jsme se mohli a můžem účastnit. S pozdravem Jitka Pellichová.
21 fotek, 23.9.2018, 19 zobrazení, přidat komentář
Ahoj,tak jsem dnes dokoncil vkcs.Dozvedel jsem se o vrch.korunach od L.Eichlera z Usti,ktery planuje Krusne hory a hned mne to chytlo.Trvalo mi to vyrazne dele nez predchudcum,ale pouzil jsem to jako jakysi restart k navazani na hodne vzdalenou kondici,ktera byla kdysi.A motivace to byla dobra.Jen v tech letosnich silenych vedrech jsem nejel a radsi se dival na Tour.Podnikal jsem hvezdicove vylety z Teplic,vrcholy jsem zdolal na kole nebo jsem ho tlacil.Obcas jsem to spojil s vyletem,treba jsem se jel kouknout na Tour de Feminim a dal Cesku.Nebo s ditetem a zenou do ZOO Decin a dal Sokoli.Jeste jsem se dopravil do Decina dal V.Chlum a Triangl a dneska do Techlovic a dal Nackovice ,Strazny a Kohouta.Celkem to bylo 12 vyletu behem 2.5 mesice.Neumim selfie ,protoze ho nesnasim a neumim to zabalit,tak to posilam po 5 vrcholech.Snad to nevadi.Stredohori je uzasne,ani nevime jakou nadheru tady u nas mame.Na sesti vrcholech jsem byl poprve.Tak diky za skvely vyber a tesim se na Krusnohorskou VK,tam bude charakter jiny,ale pohori nemene krasne.
20 fotek, letos v srpnu, 22 zobrazení, přidat komentář
O Vrchařských korunách jsem prvně slyšel někdy loni na podzim, kdy už bylo z mého pohledu pozdě se aktivně zapojit. Sám bydlím v Praze, tak byla jasná volba splnit si Pražskou vrchařskou korunu. A protože rodiče bydlí v severních Čechách, rozhodl jsem se, že v rámci dovolené absolvuji i Vrchařskou korunu Českého středohoří.

Plán byl vyrazit na lehko, zásoby mít sebou v dresu, případně nakoupit cestou. Dopředu jsem si vytipoval trasy a vrcholy, které by se daly objet za den - na začátku to byly tři trasy, ale čím víc jsem to zvažoval, tím víc tras přibývalo :) V sobotu jsem si jako předkrm dal pražské vrcholky a od neděle se jelo naostro.

Den 1 - neděle 19.8.
Na rozjezd plánovaná krátká a lehká etapa. Délku mi bohužel zhatil nejezdící přívoz ve Velkém Březně, náročnost samo České středohoří - takové rampy jsem opravdu nečekal :D Nakonec ale plán splněn a navštívil jsem Velký Chlum, Sokolí vrch, Javorský vrch a Blansko. Celkem 69 km a 1750 metrů převýšení.

Den 2 - pondělí 20.8.
Nakonec královská etapa co do délky i nastoupaných metrů. Ráno jsem vyjel rovnou od Labe směrem Lovečkovice. Když jsem po hodině stálého stoupání dorazil k první rozhledně, očekával jsem, že nic horšího mě už nečeká - omyl. Po dalších dvou rozhlednách následovalo stoupání po bývalé železnici - šest kilometrů rovnoměrného kopce, který se tváří jako rovina, ale ve skutečnosti je to jen jiná forma pekla :D Navšíveny Náčkovice, Strážný vrch, Kohout, Češka a Triangl. Celkem 109 km a 1920 metrů převýšení.

Den 3 - úterý 21.8.
Naplánovaný servis kola - zlobící kotoučovka na předním kole srovnána, vidlice nastavena na trvalé otevření a drobné seštelování. Původně v plánu byly i nějaké vrcholy, ale ráno jsem je přesunul na pátek a naordinoval si volný den :) Celkem 26 km a 290 metrů převýšení.

Den 4 - středa 22.8.
Hned ráno jsem musel využít naspořené síly a zasprintovat si do Ústí na vlak směr Břvany u Mostu. Tady byl znát rozdíl charakteru krajiny, když tu jsou spíš jednotlivé kopce než celá pohoří. V průběhu mi začal selhávat časový odhad - dojezd byl skoro o dvě hodiny později. Což se asi nedá svést na nucenou půlhodinovou přestávku pro nabití telefonu u Žernoseckého přívozu :D Navštívena Raná, Číčov, Hradišťanská louka, Solanská hora a Košťálov. I s ranní časovkou celkem 97 km a 1720 metrů převýšení.

Den 5 - čtvrtek 23.8.
Ten den se nohy vůbec nechtěly rozjet a navíc stoupání nad Větruši. Už jsem měl po první zastávce, když se mi v cestě objevilo stádo krav. Nedalo se nic dělat a hledala se alternativní cesta. Navštíveny Skalky, Milešovka a Lovoš. Celkem 86 km a 1810 metrů převýšení.

Den 6 - pátek 24.8.
Poslední den. Už jen tři poslední vrcholy. Ale i ty dokážou bolet. Každé stoupání bylo snad dvakrát delší a třikrát prudší než na mapě. Nakonec se i ty zvládly a na posledním vrcholu už byla jen úleva a radost :) Navštíveno Hradiště, Varhošť a Vysoký Ostrý. Celkem 57 km a 1230 metrů.

Sice celkově Everest nepadl, ale mám trochu podezření, že mi Strava v mobilu lehce podměřovala :) Každopádně moc děkuji za vypsání vrchařské koruny v tomto krásném kraji. Všechny vrcholy jsem až nahoru nedal, ale alespoň vím, kde pracovat pro příště. A co se týká srovnání s Pražskou vrchařskou korunou, tak v Českém středohoří je vše o dost blíž k sobě, ale kopce jsou mnohem ostřejší a terén náročnější.

Ještě jednou veliké díky pořadatelům a snad se někdy na kole potkáme osobně :)
20 fotek, 5.5.2018, 25 zobrazení, přidat komentář
To že si projedu VKČS jsem věděl hned po zveřejnění této akce. A tak o volném víkendu a ideální předpovědi počasí jsem vyrazil. Ráno vlakem do Ústí a v 6:00 start směr Blansko. Trasu jsem měl naplánovanou tak jak jdou foto po sobě s tím, že kam dojedu tak tam přespím a druhý den budu pokračovat...spaní mi vyšlo na cca 170km kousem před vyhlídkou Skalky. Po chladné noci jsem za svítání vyjel a užíval si nádherných výhledů a kopců českého středohoří. Po raním zdolání Milešovky a Lovoše(vrchily bez turistů) jsem zakončil cestu na Rané .-)) a pak už jen domů.

Asi polovinu vrcholů jsem znal, na některé se chystal a za ,,objevení,, některých mně neznámých mac děkuji.
Včechny vrcholy jsou velmi zajímavé a určitě stojí za to je navštívit. Celé středohoří je velmi zajímavé, nádherné a všem doporučuji.
DĚKUJI a přeji všem dalším účastníkům hodně štěstí a radostí při ,,zdolávání,, vrcholů.

Tomáš Chleborád

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron