Letos jsem využil dovolené v Teplicích, abych kromě Vrchařské koruny Krušných hor nově zkusil také Vrchařskou korunu Českého středohoří. Vyrazil jsem 14.8. z Teplic na Pomník Kudlicha, Hrad Doubravku...pohodových slunečných 32,73 km za čistou dobu jízdy 1:50 a nastoupáno 532 metrů. Druhá etapa byla 17.8. Počasí se ochladilo, startuju po Františkovým vrchem, kde je mlýn, pokračuji na Hrad Kamenice, kam spíš kolo nesu, ale dobrý, hrad nalezen. Dolů volím jinou a ještě horší cestu zarostlou trním. Potěšil vrchol Triangl s přístřeškem, kde nechávám zápis v knize a proti větru po částečně vyfrézované a částečně čerstvě vyasfaltované silnici pokračuji na vyhlídku Ploučnice obsazenou partou puberťáků. Ti otráveně odchází a já mohu udělat fotku. Střídají se cesty totálně zarostlé trním a kopřivami s cestami rozježděnýma dřevaři. Přes ohradník nalézám Vrabinec a strmým sjezdem pokračuji dolů k Labi. Přes Děčín stejně rychle nabírám výšku na Čertův jazyk. Tady dostávám vynadáno, že tlačím kolo po lesní cestě od borce co tam dojel autem, že ničím přírodu! Stoupání po žluté na Výrovnu potěší, je plné větví od těžařů. Blíží se tma a dolů do Jílového nakonec sjíždím po lepší lesní cestě.....zataženo, +14 stupňů, 75,23km za 4:58 a nastoupáno 1852m Třetí etapu jsem nasměroval na kopec Pařez, který vyloženě zklamal. Žádná vyhlídka, vrcholovou cedulku jsem v kopřivách nenašel a ještě otravné milionové hejno much do kterého začalo pršet......to Lovoš byla jiná. Pršet přestalo, výhledy a navrch teplý párek za 39,-Kč. Blešenský vrch se taky těžko dobýval, víc jsem kolo tlačil a nesl nežli jel, ale parádní vyhlídka i s lavičkou. Tobiášův vrch jsem trefil hned a dobře, kolo jsem nechal na úpatí a vyšplhal se na vrchol. Zato Písečný vrch si kladl překážku v podobě ohradníku a stáda všelikého dobytka. Rodinka z Prahy to vzdala, ale já nemohl a nakonec se cesta našla. Řeknu vám, že je to pěknej krpál a navíc mi za pedál furt tahala nějaké lijána co tam roste. Nahoře kříž a výhled a konečně i sluníčko. Lom porcelanitů v pohodě, pěkný místo kam bych asi normálně nezavítal.....jen si musím najít, co je to ten porcelánita.....nejbližší hospodu jsem našel v Bílině, kde jsem stihl porci kebabu a tři dvanáctky, než mne našla manželka. Počasí od deště ke sluníčku, od 15 stupňů do +22, 84,38 km, 4:52 jízdy, nošení a tlačení, 1717 m nastoupáno. A jdeme do finále 25.8. Startuji pod Laffitovou vyhlídkou, dechberoucí výhledy do okolí, dál na Levín, sympatická vesnice, čerstvě vysekaný je přístup na Konojedské bochníky. Ale pak se to zvrtlo pod Magnetovcem. Jedna pěšina na Skalní hřib je horší nežli druhá. Spíš bych řekl, že označení "pěšina" je silné slovo. Tam snad chodí jenom dobyvatelé VKČS! Pak ještě sjíždí přes nějaké panství či co, kde asi nejsem úplně vítán, ale jiné cesty není a i přes varování puštěného hafana pozemky přejíždím. Dalším překvapením je přívoz přes Labe.....nejezdí, poškozené lano. No nic, kousek dál je další, přece to nebudu objíždět přes Ústí......budu, druhý přívoz je na druhém břehu a obsluha na zvonek nereaguje....no jo, kdo by taky dělal převozníka za 15,-Kč cyklista a 5,-Kč za kolo? Takže cyklostezkou do Ústí, na hulváta po čtyřproudovce na druhý břeh a vzhůru na Nydrleho vyhlídku. Stoupání z Neštěmic bere poslední sílu, na vyhlídce hulí dva zhulení borci na skůtrech......takže rychlé focení nad údolím a sjezd zpátky k řece na sraz s rodinou, nadšenou z lezení po nějaké feratě......apoň že sluníčko nadělilo +20 stupňů k mým 71,30km v čase 4:43 a 1736 nastoupaným metrům. Celkem jsem tedy najel 263,64 kilometrů v čistém čase jízdy 16:23 a nastoupal 5837 metrů. Marcel Beran, Chrást u Plzně